Jeden musí z kola ven

Pár: Kakashi/Sasuke

Věková hranice: od 15ti let

Obsah: Soutěživost může být zrádná. Jednou zvítězíš a podruhé máš co dělat, aby sis nenatloukl nos...

Poznámka: Neberte to vážně. Je to jen něco pro pobavení...

Byla tichá noc rušená pouhým houkáním sov a vytím hladových vlků na měsíc. Někde v dáli právě vylétl vrabec na vymetenou oblohu, aby se uchránil před zuřivou kunou, jež si jej zatoužila smlsnout k večeři. Vyděšeně třepetající křídla se po chvíli uklidnila a nechala se unášet chladným nočním vánkem. Ten jej zavedl až do centra lesa, kde narazil na malou již roky opuštěnou chatu.   

Z malé chatky uprostřed rozrostlého lesa plného divoké zvěře se zřelo mihotavé světlo. Linulo se skrz pošpiněná okna na zvadlou trávu nechající na sebe dopadat maličké krůpěje začínajícího deště. Kapka po kapce dopadal nebeský pláč na zchátralou střechu neobydlené budovy a jako jediný, společně s mlčenlivou trávou na zemi byl svědkem vzdechů a nepravidelných ran znějících z osvětlené místnosti až do černých koutů lesa.

„Já…“ zasípal. Pokusil se nadechnout, ovšem prudké přírazy mu nedopřály naplnit své plíce novým vzduchem. Zalapal po dechu a několikrát za sebou zamrkal, aby z očí vyhnal dotěrné slzy deroucí se mu do nich při každém novém přírazu. „Kaka-“

„Pššt.“ Utišil ho bělovlasý muž s jizvou přes levé oko. „Jen se zapři lokty o polštář a relaxuj.“ Políbil jej na krk a pokračoval obratel po obratli níž, až skončil ve středu jeho drobných bílých zad třesoucích se vzrušením.

„Kakashi!“ kousnul se do ruky. Potlačoval své steny a snažil se zklidnit svůj dech. Pot mu stékal z vlasů po spánku přes tvář až k bradě, kde skápnul na prostěradlo. Mokré skvrny se pomalu rýsovaly pod dvěma štíhlými těly burcujícími se v rytmu lásky.

„Sasuke,“ předklonil shinobi hlavu narážeje dál do úzkého těla svého studenta. „Sasuke, už…“ hlasitý výkřik se nesl nocí. Alabastrové dětské tělo padlo na matraci neschopno pohybu, jen hlubokých nádechů, načež se starší jedinec zabořil hned vedle něj.

Učitel a žák – věkově tak rozdílní a povahově si přitom tolik podobní. Černovlasý a bělovlasý, jaký to kontrast. A jen měsíc mohl sledovat tu hru dvou milenců a každou noc je kolébat ke spánku, když se jejich unavené mysli uzavřely a nechaly se unést do říše snů. Ovšem…dnes tak rychle neusnuli.

„Kakashi,“ opřel se chlapec pažemi o polštář a pohlédl svému mistrovi do očí. Prohlížel si jeho stářím a bojem poznamenanou tvář a blaženě zavrněl, když na svém holém rameni ucítil teplý dotyk.

„Hm?“ věnoval mu sensei svůj unavený pohled.

„Dneska…“ špitl mladík a lehce mu znachověla líčka. Uhnul rozpačitě zrakem stranou a pokoušel se v hlavě zformulovat nějakou smysl dávající větu.

„Nikdo se nic nedozví,“ ujistil ho Kakashi nečekaje na konečné znění věty. Mladík přikývl a otočil se k senseiovi zády. Měl chuť odejít. Leč se tu právě milovali, připadal si, jako by to byli pouzí dva cizinci, kteří si zkrátka udělali navzájem dobře. Povzdechl si. Přesto…

„Dobrou noc, Sasuke,“ přitáhl si ho mistr do své teplé náruče, ruce obmotal kolem jeho úzkého pasu a hlavu si položil těsně za tu jeho tak, že mladý Uchiha mohl cítit jeho dech na svém krku. Černovlásek znejistil. Ne, že by mu to bylo nepříjemné, ale tak intimně blízko u někoho již dlouho nebyl. Možná trávil s mistrem své noci, ale nikdy k sobě neměli blíž, než dnes.

Zavřel oči, sám se ke Kakashimu přitulil a na své tváři nechal vykouzlit šťastný úsměv.

„Dobrou.“

…

„Hej hej hej! Kakashi-sensei, zase máte zpoždění!“ prskal Naruto na svého právě přicházejícího mistra.

„Yo!“ mávl svým studentům muž na pozdrav a drbaje se na zátylku opět chrlil výmluvu za výmluvou. Sakura si otráveně zívla, zatímco Sasuke jen protočil oči v sloup.

„Měli bychom vyrazit.“ Mrkl Hatake, seskočil z větve stromu a v čele vyrazil kupředu. Jejich dnešní plán byl následovní – pochytat pár zatoulaných psů, podojit krávy a pak jít trénovat. Byl fakt, že Kakashi nechápal, proč Tsunade dávala tyto mise právě jim, i když věděla, že jsou jeho žáci šikovní a bojeschopní. Snad je jen nechtěla přetěžovat, nebo se rozhodla dopřát Kakashimu trochu klidu. Anebo měla prostě málo lidí na plnění těchto podřadných misí.

„NUUUDAAA!!!“ zavyl nespokojeně Naruto, i přesto si to však po cestě kráčel první, jen aby nemusel jít za Sasukem. Nešli moc dlouho a už byli v cíli. Nepříliš velký statek se starými majiteli stál před nimi v celé své kráse. Kraví bučení, slepičí kdákání a psí štěkot mohli slyšet na míle daleko.

„Tak jo, děcka,“ vztyčil Kakashi výchovně ukazováček a vesele se culil od ucha k uchu. „Nejprve podojíte, pak pochytáte psiska a potom si dáme nějakou rozcvičku.“

Ozvalo se trojité otrávené povzdechnutí, ovšem nikdo nic nenamítal. Naruto a Sasuke se do úkolů pustili s vervou jim vlastní, jen Sakura trochu zaostávala a nijak se do soutěžení nepouštěla. Kakashi si šel promluvit se starci a vyzvednout slíbenou odměnu, potom si zalezl do stáje a tam se stéblem trávy v puse v klidu odpočíval. Než se nadál, ztracen ve svých myšlenkách usnul.

Štíhlé bledé ruce se dotýkaly jeho těla. Hlas, jenž tolik miloval, mu sténal do uší a při každém dalším pohlazení sílil a sílil. Smyslné rty se dotkly těch jeho a divoce je dráždily. Ušel mu vzdech, když se dlaně dostaly do jeho kalhot a pomalu mu sundaly spodní prádlo. Teplé prsty se obtočily kolem jeho mužství a první pohyby rozbouřily jeho tělo.

Ovšem – co to? Kdo to?

Proč doteky nebyly jemné tak, jako jindy? Proč mu hlas, jenž mu zněl v uších, připadal tak cizí? A jak to, že jindy zkušené ruce teď nesly tíhu naprostého amatérství?!

Otevřel oko. Rozmazaná silueta se zřela nad jeho hlavou. Se zděšením zalapal po dechu, čehož využil jeho student a uzamkl jeho ústa v hlubokém polibku. Student to byl hyperaktivní, cílevědomý a soutěživý, ne ten, kterého čekal.

To není Sasuke! Došlo mu. Rychle od sebe mladíka odtrhl a nasadil si na tvář zpět svou masku.

„Naruto?!“ V jeho hlase zněla panika, šok a trochu i vztek. Co to mělo znamenat? O co se tu Naruto pokoušel? A proboha, proč se ještě teď olizoval jak hladový pes?

„Děje se něco, Kakashi-sensei?“ protáhl Uzumaki vášnivě, stále se k němu lísaje jak kotě.

„To bych se měl spíš já ptát tebe!“ opět ho od sebe odstrčil a pokusil se nasadit si své kalhoty – dřív se však musel zbavit slámy, kterou v nich měl.

„Se Sasukem to děláte furt, dattebayo!“ ospravedlňoval se Uzumaki. „Jestli je to nějaká nová technika, nebo bůh ví, co ho to vlastně učíte, chci to umět taky!“ sedl si trucovitě do tureckého sedu. Hatake zděšením vytřeštil oko.

Ví o tom? Ví o mě a o Sasukem?!

„Komu všemu jsi o mě a Sasukeovi povídal?“ zeptal se ho opatrně. Mladík se na něj podezřívavě podíval. Tvář měl nafouklou, jak stále ještě trucoval.

„Nikomu,“ pokrčil rameny. Vždyť neměl nikoho, komu by se tím mohl pochlubit.

„Fajn,“ ulevilo se mu. Ovšem, teď tu byla ještě jedna nevyřešená věc. „Co přesně si myslíš, že já a Sasuke děláme?“ zeptal se. Blonďák nahodil zadumaný výraz. Podrbal se na bradě a zamyslel se tak usilovně, až chvíli hrozilo, že se mu převaří mozek.

„Novou techniku! Jsem si jistý, že novou techniku!“ stál si za svým.

„Novou techniku?“ objevil se ve dveřích do stáje Sasuke. Byl zmořený z dojení krav, ovšem co ho ještě víc dostalo do kolen, byl pohled na polonahého mistra a rozzářeného kamaráda. „Kakashi? Naruto?“ ustoupil pár kroků dozadu. Nevěřil vlastním očím.

Lhal! Lež za lží! Nechtěl tomu věřit, ale čemu jinému by to nasvědčovalo?

Otočil se na patě, a i když za sebou slyšel zoufalé: „Sasuke, vrať se!“ neobrátil se, ale naopak ještě víc přidal do kroku.

„No to se ti povedlo,“ hlesl Hatake již zcela oblečen.

„No co? Co?! Chci se taky naučit něco novýho! Dattebayo!“

„Naruto,“ povzdechl si mistr, „ty mě jednou přivedeš do hrobu…“ A byl fuč.

…

Mladý Uchiha běžel zhrzeně do lesa. Prskal nadávku za nadávkou, vztekle kopal do všeho, co mu přišlo do cesty, ale především plakal tak, jako už dlouho ne. Naposledy, když mu bratr zabil celý kmen Uchihů i s jeho rodiči.

Slova útěchy, slova lásky, slova podpory - tolikrát je od Kakashiho slyšel a věřil jim, jak jen mohl, ovšem teď… Bylo vůbec něco z těch vět pravdivé? Nebyla to jen hra na kočku a psa snaže se naivní dítě dostat do postele?!

Zrůda! Pomyslel si v záchvatu vzteku. Přes slzy neviděl na cestu, a tak nebylo divu, když po chvíli zakopl o vychýlený kořen stromu. Dopadnul tvrdě na bradu a stačil udělat dva kotrmelce, než zalítl do malého křoví. Chvíli zůstal ležet, pak se však posadil, opřel se o kmen svými zády a začal trucovat, naříkat, litovat se a ještě víc bulit. Kdyby na něj v té chvíli narazila Sakura, nevěřila by svým očím.

„Sasuke,“ ozvalo se odkudsi shora z větve. Černovlásek zamířil očima vzhůru, aby se střetl s pohledem svého senseie.

„Jdi odsud! Nechci s tebou mluvit!“ sklopil své dvě černé propasti k zemi, aby nemusel koukat na ten tolik nenáviděný obličej.

„Hele, ty,“ seskočil Kakashi těsně vedle něj. „Hrát si na netykavku je jedna věc, dělat nabubřelýho druhá, ale sakra, aspoň chvíli poslouchej, co ti vlastně chci říct!“ Chytil ho za poraněnou bradu a natočil si jeho hlavu směrem k sobě. Při tomto pohybu si k němu přisedl, aby spolu mohli mluvit tváří v tvář.

„Myslím, že jediný pohled předčí tisícero slov!“ prskl naštvaně chlapec utíraje si poslední zbytky slz z obličeje.

„Neřekl bych,“ setřel mu muž jednu zbloudilou slzu pod spodním rtem, a pak mu rukávem otřel celou zašpiněnou tvář.

„O co ti jde?!“ pokusil se ho od sebe chlapec odstrčit, snaha to však byla marná.

„Naruto o nás věděl, co ty na to?“ povytáhl zvědavě obočí, snad jako by ho podezříval, že mu to řekl on. Uchiha pokrčil rameny.

„Věděl nebo ne, není to už teď jedno?!“ odvrátil zrak černovlásek jinam.

„Řekls mu to? Nebo někomu jinýmu?“

„Pamatuješ si na svoje vlastní slova: A nikomu to neříkej?!“ zabořil se doň Sasuke slovně. „Tak přesně i bez těhle slov mi tehdy došlo, že vztah mezi učitelem a studentem není to nejetičtější, co člověk může dělat! A navíc, komu si myslíš, že bych to řekl?! Sakuře? Tsunade? Usarukantochimu?!“ píchl ho do ramene ukazováčkem. „Pokud jsi na to zapomněl, nemám zrovna moc na výběr, komu se svěřit!“ nafoukl tváře a ruce si překřížil na hrudi. Kakashi se rezignovaně posadil vedle něj.  

„No, každopádně,“ nakonec vyřkl. „Mezi mnou a Narutem nic není. Sám bys měl nejlíp vědět, pro koho si svý sexuální choutky nechávám.“ Mrkl na chlapce. A Uchiha jako na povel zrudl. Ouška, která mu vykukovala přes havraní vlasy, měl červená jako čerstvá rajčátka a samými rozpaky raději klopil oči k zemi. „A to je právě to, co mě na tobě tak přitahuje,“ pousmál se Kakashi, shrnul si masku ke krku a letmo mladíka políbil na tvář. Hned na to si našel cestu k chlapcovým rtům. Polibek to byl dlouhý a po chvíli i vášnivý. A možná by neskončili jen u něj, kdyby…

„A milenci se milujou! A milenci se milujou!“ ozvalo se náhle odkudsi. Ti dva ztuhli a rozhlídli se kolem. Nikde však nikdo, teda – co to bylo za blonďatou hlavu trčící ze křoví hned vedle nich? A co ten ututlaný smích a sípot, když už špionovi docházel kyslík ze samého chichotání?!

„Naruto?!“ vyjekli ti dva sborově.

„Já to věděl! Fakt jsem to věděl!“ vyskočil ze svého úkrytu Uzumaki. „Pěkně jsem to na vás narafičil! He!“ zaujal cool pózu. Ti dva na něj koukali, jak kdyby byl z jiného světa (což svým způsobem skutečně byl). „Nejdřív jsem vás tajně sledoval do lesa. Tam jste se mi ale vždycky nějak vypařili, a i když jsem se vás snažil najít alespoň podle zvuků chidori – protože jak jste sami říkali, chodili jste trénovat nová jutsu – nikde nic! Přišlo mi to divný, a tak jsem vás začal sledovat i mimo váš domnělý trénink. Ale co to?! Po předminulé misi jsem vás viděl, jak se muckujete před Kakashiho domem!“ třeštil oči a rukama plácal kolem. Stál na vyvýšeném kameni a skutečně (opravdu skutečně moc) si připadal důležitý. „A tak mi začala kolečka zapadat do sebe! Sasuke spí s Kakashim, aby se stal Hokagem a mě to místo vyfoukl před nosem!“

Kakashi a Sasuke na něj koukali jak na boží zjevení. Nejenže tu ze sebe Naruto dělal ještě většího idiota, než obvykle, ale ještě ze sebe dokázal vyprodukovat takovou nesmyslnou myšlenku.

„A tak jsem se rozhodl, že Kakashiho svedu a Hokagem se stanu dřív, než Sasuke! Chááácháá!“ smál se pomatený blondýn mysle si, že je pánem věci.

„Ty, Naruto,“ zarazil ho konečně Kakashi. „Jak dlouho ti trvalo na něco takovýho přijít?“ povytáhl zvědavě obočí.

„Noooo,“ pousmál se Uzumaki. Pomyslel si, že musel skutečně kápnout na věc, když se ho Kakashi ptá na něco takového. „Moc dlouho ne!“ chlubil se. „Došlo mi to celkem rychle!“

Ti dva si jen rezignovaně povzdechli.

„Ano, Naruto,“ ujal se slova Sasuke. „Máš naprostou pravdu. Protože je Kakashi velice spjat s radou nejvyšších, bylo mi jasný, že když se s ním jednou či dvakrát vyspím, budu mít šanci se stát Hokagem bez zbytečný práce. Protože tohle byl vždycky MŮJ SEN!“ ironie z něj sršela, až to hezký nebylo. Popadl kus klacku a mrskl ho po Narutovi. Ten se mu odrazil o čelo a odletěl ještě o kus dál do trávy.

„Hej!“ zachrčel chlapec. „A to má jako znamenat co?“ chytil se za bouli na hlavě. „Že to snad není pravda?!“ inteligentně protáhl obličej. „Ale…“

„Ale co?“ pousmál se Kakashi. „Víš, Naruto, Hokagem se nestaneš, když se vyspíš se šéfy.“

„Takže vy jste to už zkusil!“ vlítl mu do monologu hyperaktivní maniak.

„Ne!“ zarazil tok jeho myšlenek dřív, než by si stačil bůhvíco domyslet. „Říkám ti, že Hokagem se nestaneš nikdy, pokud si myslíš, že k tomu stačí se jen s někým vyspat!“ Začínal ho mít plné zuby. Ještě chvíli a rupnou mu nervy, tím si byl jist.

„Ale…“

„Žádný ale!“ zarazil ho. Pomohl Sasukemu vstát a společně s ním se vydal zpět do stodoly nechaje za sebou zmateného studenta stojícího si na vedení.

„Heeee?“ drbal se chudák zmateně ve vlasech a přemýšlel, v čem ve svém dokonalém plánu udělal chybu. „Stejně s ním spí jen proto, aby nade mnou vyhrál!“ pomyslel si tvrdohlavě, seskočil na zem a rychle za nimi utíkal, aby je dohnal.

Ale já se tak snadno nenechám vyhodit z kola ven, pousmál se pro sebe, když kráčel bok po boku černovláskovi. Nakonec tě stejně předeženu, Sasuke!