Je noc. Tma obklopuje celý kraj a pouze ohlušující bouře dopadajících
bomb osvěcuje pustou prázdnou zem. Jsem schoulený do klubka a klepu se zimou.
Bojím se. Sedím v úzké hluboké jámě, kterou jsem si ještě tento den sám za
denního světla vykopal, a sotva strachy popadám dech.
Další silná rána a já cítím, že jestli to tak půjde dál, nevydržím
to. Pod tlakem a dennodenním stresem usínám, přejíc si, abych ráno zas spatřil
modré nebe…