Byla noc jak vystřižená
z romantického filmu. Na nebi zářily hvězdy, měsíc v úplňku osvěcoval
potemnělou pláň a jemný jarní větřík si pohrával s listy. Z houští
temných stínů byly slyšet podivné zvuky.
Škrábance na kůře stromů svědčily o podivných
událostech doprovázejících dnešní večer.
Kdyby šel kdokoliv po vyšlapané stezce a následoval nejčerstvější stopy, jistě
by si povšimnul malých fleků zdobících trávu. V nejčernějším zákoutí se krčila
lesní zvěř, a jako když bestie číhala na svou oběť, oni zděšeně přihlíželi
k ději ďábelskému. Tu vlk schoulil se do klubíčka a hlavu schoval pod své
tlapy, aby se pokusil zabránit doslechnutí děsivých zvuků, jež k nim
doléhaly. I sova nervózně přešlapovala na větvi suchého stromu a přemýšlela o úletu,
avšak strach ji svázal křídla neviditelným provazem. Zajíc zastříhal ušima a
zděšeně se ošil. Ouška klopil k zemi, aby se zbavil nelibého zvuku, který
mu provrtával hlavu skrz na skrz.
V jedné chvíli rámus utichl. Ozvalo se
křupnutí a místem se rozlil pach krve, dusící pod svou tíhou vůni rostlin.
Jelen se přikrčil blíže ke stromům, jako jediný se zmohl alespoň na jeden krok.
Kopýtka se mu strachy klepala, snažil se však jít tiše, jako stín. Větev stromu
mu znemožnila přístup k místu, ze kterého se po celou dobu ozývaly zvuky
smrti. Pokusil se dostat dál, ale již mu to nebylo dopřáno…a nejspíš to bylo
dobře.
Pod světlem božím, v tom nejděsivějším
lese, konala se věc, za kterou by pachatel pikal svou smrtí, kdyby
spravedlivost ještě hrála nějakou roli ve všedním životě. Vedle kmenů stromů,
na rozcupovaných šiškách, leželo dítě. Malé, s tváří jako panenka. Spalo
snad? Rozhodně ne. Tedy pokud karmínový závoj nebyl pokrývkou, rozlámané paže
polštářem a červeň noční košilkou.
Zloduch klečel u
svého díla a prsty mapoval cestičku krve. Kroužil od spánku k líci a zase zpět,
nakonec ale skončil u rtů, které ještě třikrát pohostil svým dotekem. Své
pohyby ukončil vzteklým zavytím. Nebyl to hněv, co jej nyní popadlo, spíše
strach ze sebe samotného. Že dítě donutil jít s ním, věděl. Uvědomoval si i,
jak ho chytil za drobné rameno a strhl jej do mechu, načež s neskrývanou
libostí počal drtit dvě malé paže ve své náruči. Co už si pak jen stěží dokázal
připustit, byla smrtelná rána v již vyschlém hrdle….
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář!