Napsáno 10. června 2013
Pár: Lavi/Kanda You
Věková hranice: Bez omezení
Obsah: Jak snadné je, aby se láska změnila v nenávist?
Stojíš tu přede mnou v rouši Adamově,
bez zbraně a bez pomoci. Jen my dva tu jsme a Ty víš, že už není úniku.
Tvé uhlově černé vlasy jsou na dotek
tak jemné, člověk by se v jejich hebkosti ztratil, jako v kráse Tvého štíhlého
bledého těla, po kterém jsem tak dlouho toužil. Vím, že to, co chci, si od Tebe
budu muset vzít násilím. Nevadí mi to ale, počítal jsem s tím. Jen mě mrzí, že
ani při nejjemnějším pohlazení nedáváš najevo svou přízeň. Po celé ty roky jsem
uchovával svou lásku k Tobě v tajnosti, však dnes by měla vyjít napovrch.
Víš, že Ti nechci ublížit - tak přeci nemusíš ubližovat Ty mě!
Hladím tě po rameni. Jen lehce, důkaz
toho, že se nemusíš ničeho bát. Ale ty se přece nebojíš, viď? Ty nevíš, co je
to strach.
Tvůj ledový pohled mě probodává.
Připadám si nesvůj, přesto však hladím tvé rameno dál. Mé tělo potom tvém touží.
Jsme si určeni, vím to. Tak proč mi aspoň náznakem nedokážeš svou náklonnost?
Opatrně tě pokládám na ustlanou
postel. Ztrácíš se v pokrývkách, jak jsou nadýchané a velké. Pomalu si nad
Tebe klekám. Proč se nehýbeš? Jsi jak socha. Proč mě čím dál víc znervózňuješ?
Chci toho po Tobě snad tolik? Chci toho moc, když toužím pouze po Tvé lásce?
Hladím Tě po tváři. Každý by při tomto
láskyplném doteku roztál. Ty však ne. Ty jsi Ty. Vždy v něčem jiný.
„Yuu-chan,“ hlas se mi chvěje.
Netuším, zda nervozitou nebo chtíčem. Opírám se svým čelem o to Tvé. Dnes
nejspíš nedostanu to, po čem jsem tak dlouho toužil. „Miluji tě,“ ani vyznání
mé lásky k Tobě s Tebou nijak nehne.
Zklamaný…
Ano, cítím se zklamaný. Hladím Tě dál,
ale Ty nic. Proč jsi takový? Jsi tak ledový jen ke mně? Chvěje se mi dlaň.
Dotěrné otázky se vkrádají do mé hlavy a stáčí v ní klubko pochybnosti.
„Proč…?“ Je mi z toho smutno.
Nevím, jak tuto otázku dokončit. To jediné slovo se ptá na vše. Proč jsi tak
nádherný? Proč jsi tak ledově chladný? Proč se chováš tak odtažitě? Proč tu
vůbec jsi? Tak proč, Yuu? Jenže, já nejsem schopný ani jednu z těchto vět
doříct. Víří mi hlavou totiž jediná.
„Proč mě tak nenávidíš?“
Otevíráš oči dokořán. Trefa. Jediná
otázka, díky které jsem se dočkal Tvé první reakce za dnešní večer. Cítím se prázdný. Celé ty roky
jsem se snažil získat Tvé ledové srdce a pokoušel se ho roztát. Jenže čím víc
jsem se snažil, tím víc jsi mě nenáviděl.
Vstávám z postele. Ty si přitahuješ k
tělu kolena, jak je Ti zima. Jenže, Yuu, v této pozici zůstaneš už navěky.
Nebude to však z důvodu chladu, ale díky osamělosti. Už teď jsem jediný, kdo s
Tebou tráví čas, beze mě nemáš nikoho.
Chystám se odejít z místnosti. Tajně
doufám, že uslyším Tvůj hlas, jak se mě snaží zastavit.
Nic. Mlčíš. Tak, jako vždycky.
Odcházím i přesto, že jsem dnes
nezískal to, oč jsem Tě žádal. Mrzí mě to víc, než kdy jindy. Prohrál jsem a
pochybuji, že v tomto boji proti Tobě někdy zvítězím.
Miluji tě, Yuu Kando, ale nejspíše
vůbec netušíš, jak lehce se z lásky stane nenávist…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář!